Vysoko a nízko |
|
A přesto nejmodernější funkční stylistika nemůže opustit alespoň klasické rozdělení řeči na tři rody - vysoké, střední a nízké - známé ve starověké rétorice a pro ruský jazyk naznačené M. V. Lomonosovem. Jaká je povaha tohoto rozdělení? Pokusme se to pochopit na příkladu jednoho z nejdůležitějších stylistických jevů - synonymie. V praxi je problém synonymie slovníku řešen výběrem požadovaného slova z řady podobných významových významů a udržováním rovnosti slabiky. Nejjemnější sémantické odstíny lze vyjádřit ideografickými synonymy, tedy slovy charakterizujícími tento koncept z různých stran: okouzlující - rozkošný - okouzlující - podmanivý - okouzlující ... Samotné stylistické synonyma se liší barvou, kterou každý z nich dává výroku: tvář - fyziognomie - obličej ... Obvykle se tyto vlastnosti synonym - rozlišují význam a barevnou řeč - objevují současně. Jako by slova smrt a smrt byla čistě stylistická synonyma: první patří k neutrálnímu, střednímu stylu, druhé k vysokému, je vážnější. NS Leskov v nich ale nachází sémantické rozdíly: „Jeho smrt nemohla být smrtí nijak nazvána: byla to přesně dormition, následovaná věčným spánkem spravedlivých.“ Připomeňme si známý Čechovův „manžel, nebo spíše manžel“, Fadeevův „ne oči, ale oči“. Příležitost uplatnit tuto uměleckou techniku spočívá v samotném jazyce, protože jazykové znaky - slova - na rozdíl od jiných znaků, například matematických, jsou zatíženy významem větším než symbolické označení a prostou nominací (pojmenováním). Výběr synonymních slov se nikdy nestane čistě technickou operací, protože slovo vždy nejen „formuje“ výrok, ale také formuje jeho obsah. Zdůrazněte, že v tomto ohledu se umělecká řeč neliší od žádné jiné. Neznamená to, že pojem vysokého a nízkého je zahrnut do samotného významu slova? Ano, přisuzování slova určitému stylu řeči není jen vnější klasifikační funkcí. Skutečně vyjadřujeme význam odstraněním slova z nejvyšší nebo nejnižší stylistické police, vyřazením slova z buňky stylistické sazby, v podobě které nám moderní funkční stylistika představuje jazyk. Ukazuje se, že slovo obsahuje nejen pojem objektu nebo fenoménu skutečného nebo mentálního světa (má logický obsah), ale vyjadřuje také to, co se nám obvykle říká „duch jazyka“. Stejně jako oddělené krystaly, obdařené vlastnostmi celé hmoty hmoty, slova pohltila kolektivní jazykovou zkušenost národa, zachytila celou historii duchovní a hmotné kultury lidí. V tomto smyslu je třeba chápat výroky o reflexi některých zvláštních a zvláštních způsobů sociálního myšlení lidských kolektivů - národů v národních jazycích. Před sto lety pozoruhodný ruský lingvista Alexander Afanasyevich Potebnya argumentoval se zástupci logicko-gramatické školy lingvistiky: "Logická gramatika nedokáže pochopit myšlenku, která tvoří základ moderní lingvistiky a je získána pozorováním, totiž že jazyky se od sebe liší ne jednou zvukovou formou, ale celou strukturou myšlení v nich vyjádřenou a veškerým jejich vlivem na následný vývoj národů.Logické gramatice nelze porozumět jednotlivým rozdílům jazyků, protože logické kategorie, které jazyk ukládá, nemají národní rozdíly. “. Moderní národní jazyky, zejména jazyky se staletou literární tradicí, jsou bohaté na synonymní výrazové prostředky. Tyto kritické jazykové zdroje jsou však v různých jazycích organizovány odlišně. Ve francouzštině je myšlenka vysokého a nízkého ztělesněna v Nechceme-li zkracovat zásluhy francouzštiny a angličtiny stručností odkazu, pojďme se podrobněji zabývat způsoby vyjádření myšlenky vysokého a nízkého v ruském slovníku.
Napsal to Fedor Ivanovič Buslaev „Nejdůležitějším prostředkem k rozlišení synonym je podstata slovní produkce a historie jazyka.“. Samotný vzhled a po mnoho staletí vývoj ruského literárního jazyka byl výlučně ovlivňován jazykem staroslověnštiny (starou bulharštinou), který mu byl blízký původem. Toto je jazyk nejstaršího slovanského písma a kultury. Zdědil také bohatství byzantské kultury. V našem literárním slovníku je staroslověnské dědictví hlavním zdrojem vysokých. To jsou knižní slova a vysoké tvary. V jazykovém vědomí vzdělaných i negramotných lidí se vždy staví proti hovorovým slovům používaným v každodenním životě. Zde je staroslovanské slovo pro brány v Puškinu: „Tvůj štít před branami Konstantinopole“... Kromě veršů se toto slovo používá pouze v některých výrazech a jménech: nepřítel moudrosti, královské brány. Slovo je vysoké, není pochyb. A pro název jednoduchých předmětů a ne ve vysoké slabice se používá rodné ruské slovo brána. Ale opravdu: nastaly potíže - otevřete bránu! Dvě okolnosti - za prvé mimořádná schopnost slovanských jazyků pro slovní produkci a za druhé velká blízkost staroslovanského a ruského bratrského jazyka - vedly ke vzniku četných hnízd slovníku v ruském jazyce. Zahrnovaly slova, která se lišila významem a stylistickým zbarvením, například ta stará, jako brankář, brankář, vrátný, vrátný, brankář (dříve stejný jako vrátný, nyní sportovec), límec, brána, límec ... Turgeněv má: "Tady je předměstí." Kočí sesedá, koně odfrknou ..., obojek se otevře výkřikem. “... St kombinace ikony brány (která visí v kostele nad královskými branami) a sloupu brány (který drží bránu). Postupem času se může změnit nejen význam slov (logický obsah), ale také jejich místo, "Hmotnost" ve slovníku stylistické vybarvení. Zde jsou ruská slovesa, částečně používaná pouze v našich regionálních dialektech, se stejným kořenem brány! Brány \ turn, turn, turn, turn, turn, turn, turn, turn ... - ani jeden vysoký. A staroslovanská slovesa, zcela rusifikovaná, a proto ztratila svou vznešenost, vrátit se, svést. Bývalé zbarvení starého slovanství je zachováno pouze v tomto výrazu použitém ve vysoké slabice: „Vyvést z cesty pravdy (pravdy)“... Toto sloveso v jiných kontextech a jeho návrat ve všech, bez výjimky, jsou stylisticky neutrální. Překladatelé ruských synonymních slovníků vidí v mimořádné schopnosti ruského jazyka k tvorbě slov hlavní obtížnost své práce.Faktem je, že v ruštině je snadné a bez stejného kořene vytvářet slova, která se často shodují a mají velmi blízký význam a stylistické zbarvení. Například akci na slovesu zatvrdit - vytvrdit lze nazvat zatvrzování, zatvrzování, zatvrzování; od podstatného jména sníh můžete utvořit přídavná jména sníh a sníh. V případech, kdy samotný kořen není reprezentován jednou možností, ale dvěma, může být hnízdo souvisejících slov velmi početné a sémantické a stylistické vztahy jsou poměrně složité. V literárních příkladech není těžké ukázat ostrý kontrast mezi vysokým, nízkým a vysokým a nízkým průměrem. Soudě podle údajů "Slovník Puškinova jazyka", ve kterém všechna slova básníka, která k nám přišla (nejen pro umělecká díla, ale také pro žurnalistiku, dopisy a všechny příspěvky), A.S. „Příběh kněze a jeho pracovníka Baldy“: Chudák ďábel se plazil pod klisnu, Nucený Jsem zaneprázdněn ..., a sloveso tlačit dvakrát - tady a dokonce i dovnitř „Příběh cara Saltana“ (stejný nízký žánr): Syn vstal, Položil jsem hlavu na dno, Trochu jsem se snažil ... Mnohem častěji a v dílech různých žánrů používá Puškin synonyma, neutrální ve stylistické barvě, ke slovům namáhat a namáhat - sloveso namáhat - namáhat a frazeologické jednotky namáhat sílu, například: Byla tu nejasná doba Když je Rusko mladé V bojích napínajících sílu Odvaha s genialitou Petra. („Poltava“). Povstaň, ó Řecko, povstaň. Není divu, že jsem napnul svou sílu Není divu, že týrání Olympu a Pindu a Thermopyly šokovalo. („Povstaň, ó Řecko, povstaň ...“). Jak vidíte, v dílech vysokého žánru použil Puškin frazeologickou jednotku k napínání své síly. Nyní pár úkolů. Při výběru slov z různých sloupců vytvořte všechny možné významové kombinace. Poukázat na jejich stylistické vybarvení v řeči: knižní, neutrální, hovorové, hovorové. V. Deryagin. Podobné publikacePřečtěte si hnedVšechny receptyPřečtěte si hned |
Pojem vysoké a nízké v jazyce se nám může zdát poněkud zastaralý. Koneckonců, praktická stylistika vyvinula rozvětvený systém funkčních stylů. Používání různých řečových prostředků je v nich přísně regulováno v souladu s okolnostmi a účelem prohlášení.
